Jaké je to být androgyn? (Aneb, když se člověk v sobě vůbec nevyzná.)

12. května 2017 v 21:49 | Freezing King |  • Témata týdne •
Řekl jsem si, že první článek by měl být o mně, abyste lépe poznali, kdo vede tento blog. A předem vás upozorňuji, že má čeština není úplně perfektní, takže to prosím respektujte, děkuji.

Zároveň mám pocit, že se to hodí do téma týdne, jelikož já hranice normálnosti mám úplně posunuté někde… Vítám spíše nenormálnost a nenormální budu teď asi i já… Ale to já jsem vždy.

Nejprve, než začnu o sobě něco psát, tak bych měl vysvětlit, kdo je to androgyn.
Androgyn je muž a žena v jedné osobě. Jeho vzhled, charakter, jednání má mužské i ženské rysy a většinou neví k jakému pohlaví se vlastně hlásí, což je i můj případ…

Teď si možná někdo klepe na čelo a říká si: Jak to nemůže vědět, vždyť nějaká strana musí převažovat… Ne, já to prostě nevím. I když poslední dobou mi vyhovuje chovat se spíše jako muž, ale stejně čekám, kdy zase přijde ten kolotoč a já to nebudu zase vědět. Dá se říct, že mám více osobností, psychicky jsem nevyrovnaný.a uklidňovat se tím, že je to věkem už nepomáhá. Mám pocit, že se to ve mně bude točit pořád. Mám z toho docela deprese... Jak moc jsem normální nebo nenormální?



To chce psychologa!
Pokud uvažujete vy nad tím, že potřebujete psychologa, tak pozor komu se svěřujete. Nechci psychology nějak urážet, to vůbec ne. Jako menší jsem jednoho měl a ten nebyl špatný, ale na začátku čtrnáctého roku jsem vyfasoval jednu ženskou, která stála za velké kuloví a vůbec mi nepomohla, spíš mi po její návštěvě bylo ještě hůře. Ty řeči o tom, jak se mám srovnat a zkusit jednat, tak, jak mi bylo tam nahoře dáno… Já se snažil, opravdu už jen kvůli své rodině, ale stejně vždycky sklouznu k tomu mužskému pohlaví. Já neumím být normální...

A proč nechceš šaty?
Tuhle otázku slýchám často a upřímně mi leze krkem. Mám skvělou rodinu, ale má rodina je trochu více starší generace, takže mé jednaní, pojetí mé osobnosti nechápou, upřímně, když jsem svému otci řekl, jak to cítím, tak mě asi nebral moc na vědomí, nebo tajně doufá, že mě to přejde. Odmalinka nesnáším šaty, cítím se v nich cize, hromada lidí, když mě vidí v šatech tak prská smíchy a já? Já se jen šklebím a čekám na to, až je ze sebe budu moct sundat. Ale, abych jim úplně nekřivdil. Už od těch šatů odpustili a já si konečně koupil oblek, sice ženský, ale i na ten pánský časem dojde.

Když to člověk skrývá před sebou a okolím…
Jo, já vím, tenhle článek nemá řád, je to rozházený, možná to tady motám, ale, píšu to, co cítím, to, co vidím.
Jako malý jsem byl docela normální. Sice jsem si více rozuměl s kluky, miloval střílečky, obdivoval auta místo panenek a všelijakých blbostí...Ale nedával jsem tomu nějakou váhu… Ovšem kolem čtrnáctého roku bylo vše fuč! Možná to bylo způsobené většími událostmi, co se mi v životě staly. Teď to nemá cenu rozvádět, třeba v nějakém jiném článku, ale mohu říct, že mě to hodně změnilo. Nicméně, kolem mých čtrnáctin nastal velký zvrat.

Začal jsem se koukat po holkách místo po klucích. Zůstalo mi to doteď. Ne, že bych nebyl na kluky, ale jakmile ten kluk nemá dlouhé vlasy a není zženštilý, tak mě nepřitahuje, nedokážu na něj pomyslet jako na partnera. Tentokrát to byl pro mě velký šok, rozhodně to nebyla věc, kterou bych chtěl slavit. Bránil jsem se tomu zuby nehty, ale stačilo potkat jednu drobounkou dívčinu a mé snahy byly v tahu. Ta touha mít vůdčí postavení a smět ji chránit byla daleko silnější. Nakonec jsem si to přiznal sám před sebou..Ale tohle byl oproti tomu všemu, co mělo přijít úplný čajíček.. O pár měsíců později jsem začal pociťovat, že je něco špatně, jo nechuť k šatem není nic moc, ale já začal vyhledávat převážně jen panské oblečení. Hlavně velké mikiny, někdy i větší kalhoty, začaly mi vadit ženské rysy a ve větším oblečení, nejsou tak výrazné. Jsem si nalhával, že se to časem spraví.
Ta má naivita mě jednou opravdu zničí.. Vše, tak nějak šlo, i když mé deprese byly čím dál větší, ale já se snažil hrát, že je vše v pořádku, Ale potom jsem potkal jednu holku, která miluje odlišnost, to, když je člověk sám sebou.. Ona všechny ty mé přetvářky zničila.. Chápala mě, neodsuzovala. Dokonce říkala,že je to na mně i vidět, že se tomu můžu bránit, jak chci, ale nezakryji to..
Tenkrát jsem vypotřeboval snad dva balíčky kapesníků, vypadal jsem jako napuchlý křeček.. Došlo mi, že utíkat nemá cenu, protože pravda vás vždy doběhne, ať si nalháváte, co chcete. A já začal žít "dvojí" život..Má rodina ani moc bližších přátel neví o mém vnitřním rozporu ani o mé sexuální orientaci. Asi jsem moc velký srab, ale, když vidím, jak jeden pro mě důležitý člověk reaguje na bisexuální orientaci a na více jiné lidi, tak raději držím hubu. Zžírá mě to řádně. Mé deprese jsou někdy až moc. Mám pocit, že prasknu.

Obdivuji lidi, přátelé, co se mnou drží, protože se mnou a s mou povahou to není vůbec jednoduché. Mám rád nenormální, ulítlé věci, potkat mě na ulici pro někoho musí být pro někoho opravdu divný pocit, jelikož já míchám své osobnosti dohromady. Mé nejde přehlédnout..

A jak to vidím v budoucnu? To opravdu netuším, počkám, co se ze mě vybarví.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 13. května 2017 v 8:36 | Reagovat

Přeji ti hodně štěstí, ať uděláš jen to nejlepší rozhodnutí :-)

2 Zapomenutelný Zapomenutelný | Web | 13. května 2017 v 11:12 | Reagovat

Rád bych ti dal nějakou radu, ale ze zkušenosti vím, že to nejde. Nikdo nemůže rozumět pocitům člověka tolik, jako on sám. Zkus ale vytrvat - v mém případě se moje situace ustálila, když jsem odešel na výšku. Menší kontakt s rodinou znamená méně konfliktů, nové město zase novou šanci. Přeji ti, abys dokázal žít tak, jak chceš, a mohl být šťastný, aniž by se někdo pokoušel ti to kazit. :)

3 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 11. června 2017 v 13:15 | Reagovat

Naprosto skvěle napsaný, tak nějak se v tom vidím :)

4 Michal Michal | E-mail | Neděle v 9:19 | Reagovat

Krásn počtení, jde vidět že nejsem sám :)..Třeba já mám osobně problém, že nevím pomalu ani na jakou sexuální orientaci jsem. I když jsem hlavně chlap na holky, ale znáš to. Na jednou se cítíš jako ženská a je to v piči :D .. nevíš prostě kdo seš..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama