Umrtí růže

24. dubna 2017 v 15:42 | Freezing King |  ♛ BÁSNĚ ♛
Co k tomhule jen říct?
Každý máme světlé a stiné stránky, ne?
Problém je, že mé myšlenky a touhy jsou daleko černější, než jsem si myslel..



Umrtí růže


Tanec, oheň a tvá hloupost,
smích, ticho a má krutost,
nikdo neví, ta naše ladnost.
Šepot hlasitých bláznů,
otisky našich kroků,
a střepy našich snů.

Červ hlodá v mozku nemáš nic,
ty jsi ten, kdo nechce dávno víc.
Tvá slova budou v koutě hnít,
už nebudu chtít víc, jen pryč jít.
A tvojí krev jako víno vítěství pít,
smích, ty už mi nemůžeš nic vzít!

Potichu si tu zpívám tvojí píseň,
cítíš v ní tu hnilobu a plíseň?
Nechutné, jako tvé krášlené sliby,
vtipné, jak malované byly ty doby.
Dýchat všechen ten bodavý zápach,
tvé krásné tělo v křečích a ten prach.

Tvůj prosící pohled, ne já si chci hrát,
svázat ruce a štěstí z hrudi ti budu brát.
Tvá tváře je až moc čistá, kdo ji zašpiní?
Kdo, tvůj klid v pláč velice rád teď změní?
Je to zlé, pozbyl jsem vůči tobě jemnost,
tvá hysterie nabírá lahodnou vábnost.

Zničit hned vše, co je ti drahé: "Ahoj lásko."
Pouta, bič hromadu mé zlosti: "Ahoj krásko."
Zuby na tvé kůži, škrábance na bělostné tváři,
nůž ostrou čepel má, aby sis mě pamatoval, lháři!
Klidně křič, jak jen chceš, pro mě to bude slast,
jelikož vím, že tvé řeči byly jen nastražená past.

Jedna rána bičem je jedna má láskyplná slza,
ty jsi má rozpadající a plačící, tak nádherná múza.
Kousnutí do tvého rozbitého a tepajícího rtu,
mé slova a činy, dělej, dotkni se toho hrotu.
Vyřveš si hlasivky miláčku, chceš pohádku?
Povím ti jednu o bolavém, zlomeném srdíčku.

Bylo jednou jedno osamělé srdce,
jednou se zamilovalo, moc hluboce.
Do jednoho srdce, které dávalo málo,
ale mělo dojem, že to druhému stačilo.
A víš, co je horší, že po čase nestačilo,
jen to v nitru prudce, žalostně bodalo.

A jak to dopadlo? Ten trýznitel byl zabit,
byl zmlácen, srdce už se nemohlo hlásit.
Usměji se na tebe a polibek ti dám,
pocit vítěství na dosah skoro mám.
Víš jak moc se mi líbí tvůj krček?
V mé hlavě skanduje hlouček.

Mé prsty se kolem něj obtáčí,
jen tvé ponížení mi nestačí.
Chci, abys trpěl jako já,
ten, kdo tě zničí budu já!
Dusíš se a mé oči září,
můžeš si za to sám, žháři!

Všechna ta bolest je v mých činech,
všechna tvá přítomnost je v těchto zdech,
Jsi mrtvý a mé se prudce krátí dech.
Ten jed posedlosti, nebyl uhašen,
byl si na studené rty jemně políben,
konec všeho byl hlasitě vyhlášen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama