Černá stuha

24. dubna 2017 v 15:31 | Freezing King |  ♛ BÁSNĚ ♛
Tahle báseň je poněkud starší, ale musím říct, že jsem na ni velice pyšný.
Popustil jsem uzdu svému černému já.
Já opravdu neumím psát krátké básně.


Černá stuha

Na zlaté nebesa padá rudá hlína,
rozpadá se na prach, čí je to vina?
Polož mě, horoucí oheň mě polkne,
dým v tobě divoce a viditelně houstne.
Dým ze mě v tobě nikdy nezmizí,
tvé podivení nikoho už dávno nemrzí.

Bloudíš-li v černém kruhu,
neber si tu bílou stuhu.
Zabije tě to - úmrtí,
od smrti vřelé objetí?
Chceš podat černou stuhu?
Ztrácíš se v třesoucím hlasu?

Natahuješ ruku po kruhu šílenství,
vezmi si tu černou stuhu - zoufalství.
Bloudíš v kruhu bezmoci, hříšníku?
Proč natahuješ ke zlaté stuze ruku?
Ne, nedělej to, nesahej na to,
dost, v křečích umučí tě to.

Bílá stuha - úmrtí,
to je jedovaté kousnutí.
Černá stuha - zoufalství,
to je tvé chabé ďábelství!
Černá slova plní místnost,
koukej, je to tvá hloupost!

Oheň, polož mě prosím znovu,
ta propast ti brzo zamotá hlavu.
Nechuť motat se v kruhu je tu zas,
černá stuha, šeptá tvůj vnitřní hlas.
Kruh šílenství, tam hříšníku zůstaň,
novým hlasům se už nikdy nestraň.

Nevíš, co si vybrat, kam se dát?
stejně nebudeš hlavní roli hrát.
Kruh bezmoci se ti už nezdá?
červ pochybnosti v tobě hlodá?
Tanec zatracených tě k sobě táhne?
černé srdce naposledy hlasitě hlesne.

Bereš do rukou černou stuhu, prohrál si,
Vše se rozpadá, zoufalství, ty hloupý jsi.
Hlina padá, tebe tma s úsměvem polyká,
všechno to dobro do nebes hned uniká!
Polož mě znovu, oheň uhasíná, běž pryč,
Křič hlasitě, jen křič, černou stuhu vztyč!

Láska k ďáblu není jen černé zrnko prachu,
vidím to na tobě, neuhýbej,tvář máš plnou strachu!
Nesahej na mě, zlatavý dým bude temný a černý,
dobro v tobě není, ale přesto, tvůj hlas je vábný.
Klepat na dveře božího chrámu asi nemá cenu,
klesat k prosbám o pomoc od andělů, to nechcu.

Natahuješ ke mě ruku, třeseš se, budu jako ty,
ne, nemůžu, ne, ty máš samé černé hroty!
Jdeš ke mně a bereš mě do své temné náruče,
polož mě, oheň už nevzplane,mé srdce tluče!
Tiskneš mě k sobě, černé zlo mé tělo teď žere,
můj křik, mojí duši, mé srdce, můj život, to si bere!

Černou stuhou jsme omotaní, prohráli jsme,
naše oči jsou stejné, vše je pryč, kde jsme?
Našeptávači v naší hlavě jsou velmi hlasití,
byly jsme odsouzení jen naší hříšností!
Plivej tu krev, která tě tak moc dáví, plivej!
Na život bez citu, plný ničení, jen si zvykej!

Není cesty zpět, nemůžeme nikam jít,
jen svými kroky okolí hladce teď ničit.
Šeptej svá slova jen svým spojencům,
Všechno čisté vezmi těm známým bohům!
Svou cestu kresleme naší krví, miluj šílenství!
Jdeme ruku v ruce za námi je tma, ďábelství!

Černá stuha je pouto šílenců,
a taky neukojených milenců
Jdeme vlastní cestou tmy,
naše slova mají černé trny!
Začneme tančit, čekali jsme tolik let,
my jsme ti, co budou do černa barvit svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama